PRALESNÍ ŠKOLKA A ŠKOLA
Jsme lidé kmene „Kičua“, žijící v džungli ekvádorské Amazonie.
Džungle je náš domov, ctíme ji a chráníme. Žijeme v symbióze s přírodou. Pěstujeme plodiny
tradičním způsobem, který nenarušuje biodiverzitu místa ani zdraví všech zdejších bytostí.
Posledním desetiletí, ale čelíme silnému tlaku těžařských společností, které často porušují
dohody a používají jedovaté chemikálie. Ty znečišťují řeku, lidé i zvířata jsou pak nemocní.
Náš život je na řece zcela závislý.
V nitru džungle, v oblasti Ruku Samay, žije rodina yačaka (léčitele) Agustina Humberto
Grefy. Ta v současnosti pomáhá dalším rodinám v okolí s odbytem zdraví prospěšného čaje
Wayusa. Jeho koupí zde https://www.wayusa-energy.com můžete alespoň malou měrou
přispět k záchraně posledního místa k životu pro celou komunitu Rio Blanco s možností
dál žít dle svých tradic. Zisky z prodeje, ale pokryjí jen menší část veškerých potřebných
nákladů.
O PROJEKTU SACHAWA
V posledních letech domorodí obyvatelé Ekvádoru čelí kromě ničení pralesa i dalšímu problému. Školní docházka se stala povinnou a pokud by rodiče své děti neposílali do školy již od 3 let, hrozí jim vězení. Celé rodiny se proto stěhují přes týden do města, aby mohly být se svými dětmi. Zde si platí drahé bydlení, protože stát pro studenty nenabízí žádné státní koleje apod. Tím se ovšem přerušila velmi dlouhá tradice, ve které jsou děti vyučovány životem v džungli se svou rodinou. Tak se postupně vytrácí původní způsob života, na který jsou po mnoho generací zvyklí. Mizí generace mladých lidí, kteří by chtěli žít v džungli, chránit ji a pečovat o ni. Neumí navázat na původní život před tím, než nastoupili do školy, a zůstávají ve městech. Pro indiánskou rodinu jsou typické právě silné rodinné vazby, které se tímto způsobem narušují. Děti, které vyrostou ve městě a podědí pozemky po svých rodičích, mají pak tendenci pozemky spíše prodat, než je uchovat a chránit pro další generace. Některé rodiny ovšem nechtějí odejít z džungle a nepřejí si, aby jejich zatím malé děti odešly do měst. Nedokážou si představit, že by opustili svůj domov.
I přesto, že se někteří členové komunity živí ekoturistikou, prodejem místních surovin, výrobků a léčením, zisky stačí pokrýt pouze základní náklady, ale již nestačí na další projekty jako např. koupě pozemků a jejich ochrana před těžařskými společnostmi. Původně byli Kičuánci zcela soběstační, avšak povinný školský systém od dětí vyžaduje mnoho věcí, které jsou drahé (školní uniformy, pomůcky, cestovné, bydlení atd.).
Proto byl otevřen projekt Pralesní školka a škola, který má za úkol zachovat znalosti, zkušenosti, jazyk a tradiční způsob života v džungli dalším generacím.
V tuto chvíli probíhá první alternativa pralesní školy a to každou sobotu v Ruku Samay a na nově odkoupených pozemcích, kde se děti učí o rostlinách (sběr, použití, příprava krémů, technika napařování). Zároveň se podílejí i na vysazování ohrožených druhů rostlin. Součástí sobotní školy je i výuka původního domorodého jazyka a hodiny angličtiny.
Plné znění si můžete přečíst v podrobném popisu a běžný den shlédnout ve videu.
Naším záměrem je rozšířit výuku na další dny (pondělí – pátek) a vytvořit oficiální školu přijímanou vládou. Zároveň je potřeba získat potřebné financování pro vystavění budovy školy v tradičním stylu a její fungování. Finance jsou potřebné dále i na služby právníka a zajištění veškerých povolení.
V současné době dochází k prodeji pozemků v džungli. Organizace Život po staru uzavřela s komunitou Rio Blanco dohodu, že odkoupené pozemky již nikdy neprodají těžařským společnostem a uchovají na nich prales. Díky realizaci pralesní školy máme větší přesah v jednání s rodinami, které jsou nuceni své pozemky prodat a rozhodují se zda těžařským společnostem nebo organizaci Životu po staru, která umožňuje jak uchování pralesa, tak i tradiční kultury, místních lidí, a to vše, hlavně díky Vám a Vaší podpoře.
V čem může být projekt krom přežití komunity prospěšný planetě, tedy i vám?
Džungle Amazonie patří mezi nejdůležitější ekosystémy planety. Její ničení významnou měrou přispívá ke zhoršování klimatických změn. Existence lesů je důležitá nejenom pro zadržování vody v krajině a tvorbu oblačnosti, ale i pro ukládání uhlíku v organické hmotě, a tedy snižování obsahu CO2 v atmosféře. Nachází se zde také léky na mnoho civilizačních chorob. Lidé zde žijící díky jejich dávné znalosti tyto nemoci umí léčit. Tropické deštné lesy vědci nazývají „největší lékárnou světa“ pro výskyt velkého počtu přírodních léčiv. Téměř polovina dnes užívaných léků pochází z tropických deštných pralesů. Mnoho zdejších rostlin a zvířat je vědě stále neznámých, a proto je velice pravděpodobné, že zde bude v budoucnu objevena řada dalších léků.
Rodina Grefových, která projekt založila, působí v místní oblasti jako uznávaná léčitelská rodina, která je navštěvována lidmi z celého světa pro svou schopnost porozumět problémům současného člověka a léčit jejich podstatu projevující se mimo jiné i nemocemi. Lidé z projektu – někteří členové rodiny, se snaží najít v nově vznikajících a rychle se měnících podmínkách způsob, jak přežít, a přitom zůstat v džungli, ve svém domově a chránit ji. Za tímto účelem byl již založen projekt prodeje surovin z džungle a odkoupení pozemků, které byly ohroženy těžařskou společností. Rodina též z vybraných peněz uspořádala návštěvu právníka v oblasti, který se zabývá indiánskými právy a přispěla ke vzdělání členů komunity, aby věděli, jak se bránit různým tlakům na odprodej pozemků.
Pokud vás náš projekt zaujal, podpořit nás můžete ZDE. Finanční příspěvek věnovaný na náš transparentní účet lze také odepsat z daní. Velikou pomocí pro nás bude také šíření této informace dalším lidem.
Děkujeme za podporu!
Za Život postaru Michaela a Augustin Grefa, Štěpán Holub a další.
Sachawa Forest School Presentation
PRVNÍ DEN PRALESNÍ ŠKOLY
– 20. BŘEZNA 2021
V RUKU SAMAY, V EKVÁDORU
Náš první školní den začal velice překvapivě tím, ze přišlo daleko více děti, než se původně přihlásilo – bylo nás celkem 32!
No, jak to tak bývá, dobré zprávy se šíří rychle a v džungli dokonce i bez internetu. Některé děti přišly už v 7:30 natěšení na výuku.
Z toho nám samozřejmě jásalo srdce radostí. A tak jsme začali pohybem a rozcvičkou, hrami a ukázkou, co všechno se dá vykouzlit s hula hopem. Ten měl velký úspěch jak u holek, tak kluků všeho věku. Hopsali jsme, bavili se a čekali na ostatní. Postupně se všichni přidávali k hrám a když už byli všichni pospolu, přemístili jsme se k ohništi. Dívky nejdříve zametly a připravily ohniště a zatímco kluci nosili dřevo a veškeré věci na oheň. Rozdělali ho. No co si budem, indiánské děti jsme rozdělávat oheň moc učit nemuseli, zvládly to na jedničku.
Starší děvčata se zajímala o kotlík a co v něm budeme vařit… Wayusu!
Kluci přinesli těžkou vodu a holky nasypaly Wayusu a daly ji na oheň. Sesedli jsme se kolem ohně a začala další hra – na seznamování. Všichni jsme se měli představit a taky, což bylo i na mně trošku složité a musela jsem dávat pozor, opakovat jména děti a učitelů, co byli před námi. A fuuu, zapamatovat si tolik jmen byla makačka, ale moc jsme se u toho nasmáli. Zatímco se vařila Wayusa, babička vyprávěla příběh o Wayuse v jejích domorodém jazyku Kichwa a Agustin překládal do španělštiny. Potom jsme obešli medicínskou zahrádku a učili se o rostlinkách a také je rovnou použili, jelikož jeden chlapec měl dlouhodobě vyrážku na noze.
Mezitím všem vyhládlo a tak byla sváča a koupačka v nádherné řece, co teče v Ruku Samay. Odpočatí a plni síly jsme se vrhli na Španělsko- Anglickou-Kičuánštinu. To byla sranda a dokonce došlo i na česká slovíčka. Nejmenší se učili podepsat vlastním jménem. A starší pro
cvičovali věty. Anglicky tedy, ne v češtině.
První seznamovací den Pralesní školy jsme zakončili poděkováním a oznámením, že napříště se chystá Kemp sázení medicínské – botanické zahrady. To vyvolalo ohromné nadšení dětí, což byla skvělá vzpruha i pro nás organizátory.
Autorka: Karolína Pištěková
Edit: Mariana V.